Dnes 16.12.2018 má svátek:        zítra:     

Články

« Seznam

Síla lidskosti

12.04.2010

Existují lidé, jako je třeba katolický biskup Richard Williamson, který přímo odmítl, že by za nacismu Židé umírali v plynových komorách a že jich zemřel tak vysoký počet. Tento biskup byl v roce 1988 vyloučen z církve, ale papež Benedikt ho znovu rehabilitoval a to i přes jeho názory, které biskup opakovaně odmítnul popřít.
Existují také další, především mladí lidé, kteří odmítají skutečnost, že se tyto hrůzy zvané HOLOCAUST odehrávali a nepoučeni z historie se snaží opět vzkřísit zrůdné myšlenky této ideologie pod hlavičkou neonacismu.
Naštěstí však ještě také existují lidé, z nich někteří ještě mají tu sílu, vyprávět svůj životní příběh, aby otřásli těmito neomalenými názory nevěřících Tomášů a lidí vytvářející nové zlo.
Spousta z nás jsme měli 9.4.2010 tu čest potkat a naslouchat člověku, který tyto hrůzy prožil na vlastní kůži. Sešli jsme se ve škole, abychom si mohli vyslechnout životní příběh Tomáše Graumanna, který měl to štěstí, že byl stejně jako 669 židovských dětí zachráněn sirem Nicholasem Wintonem.
Válka a genocida s ní spojená jej jako osmiletého zastihla s bratrem a matkou na zámku v Těšanech u Brna. Na vlastní kůži zažil ponižování a bití nacistickými vojáky. Jeho matka tedy při možnosti poslat své syny za nadějí do Anglie, kterou jí nabídl prostřednictvím evangelického faráře Odstrčila Nicholas Winton, neváhala a vypravila své syny na cestu. Bohužel, mladší syn Tony onemocněl, a tak bylo rozhodnuto, že odjede za bratrem následujícím vlakem 1.září 1939. Jak už však víme, tento den začala druhá světová válka. Tento vlak nikdy neodjel. Bratr Tomase Graumanna, stejně tak celá jeho nejbližší rodina zemřeli v koncentračních táborech.
Ve Skotsku se jej ujala náhradní rodina a on si začal zvykat na nový život, nový jazyk. Ztrácel však svůj rodný jazyk a neustále jej pronásledovala vzpomínka na Wilsonovo nádraží, kde se s velkým číslem na krku navždy rozloučil se svou maminkou a babičkou, kde byl svědkem jiných nepředstavitelných loučení rodičů a jejich dětí, kdy matky v posledních vteřinách své děti z vlaku odebíraly a zase je tam vracely, neboť ta nejistota a zároveň strach z budoucnosti byly obrovské! Zachránily jim tak však jejich životy, které ve většině případů sami ztratili v koncentračních táborech.
Přesněji řečeno, ten, který jejich životy skutečně zachránil byl sir Nicholas Winton. Ten měl v roce 1938 se svým přítelem Martinem Blakem odcestovat na dovolenou. Blake mu však volal, že musí zachránit politiky a umělce do Anglie před hrozbou Hitlera. Winton za ním odcestoval do Prahy, ale stále si uvědomoval, že nevyřešenou otázkou jsou židovské děti. Začal na svém obtížném plánu pracovat, nebyl to jednoduchý úkol, naopak velmi riskantní, ale přinášel ovoce. Jeho rodina a přátelé si mysleli, že je na dovolené a on využil situace a zavolal šéfovi o prodloužení této dovolené. Winton pracoval na vízech pro děti, pro náhradní pěstounskou péči, potvrzení od lékaře a to vše dělal na vlastní pěst. Vyplatilo se, Nicholas Winton ač měl jet pouze na dovolenou, udělal něco nad čím zůstává rozum stát, zachránil 669 životů.
Winton se poté vrátil ke své úřednické práci a na jeho skutečně obrovský čin by se zapomnělo, nebýt jeho ženy Grete, která v roce 1988 našla patřičné dokumenty. Jeho manželka předala dokumenty historičce Elizabeth Maxwelové a zorganizovali setkání Wintona se zachráněnými dětmi. Kouzlo bylo v tom, že v publiku, které zahrnovaly zachráněné děti seděl i Winton, který ovšem o ničem nevěděl. Když nastala chvíle zvratu a Winton se dozvěděl o co jde, napětí, slzy a dojmy byly upřímné. Nejen tuto srdceryvnou scénu jsme mohli shlédnout při projekci filmu Matěje Mináče „Síla lidskosti“, který nám Tomas Graumann se svou kouzelnou ženou Caroline přivezl pro dokreslení svého životního příběhu.



Sir Nicholas Winton není jediným hrdinou té doby. Připomeňme si další jména zachránců, jejichž životním motem je rovněž moto Elie Wiesela: „...zůstat němý a netečný je hřích největší...“. Jsou to Oskar Schindler či Irena Sendlerowa.
Po zveřejnění příběhu Nicholase Wintona se ztrhla vlna nejen v médiích, ale taky v literatuře a čin se stal předlohou pro knihy a filmy. Sir Nicholas Winton vždy byl a taky zůstal skromným člověkem „Ty děti potřebovaly pomoc a já byl schopen jim ji poskytnout“.
Měli jsme skutečně jedinečnou příležitost zažít toto osobní setkání, které se pro stáří svědků možná již nebude opakovat. Nejsilnějším momentem byla výpověď pana Graumanna: „Modlím se k Bohu, aby Hitlerovi a nacistům odpustil.“ Co ještě dodat? Snad jen vzkaz pro biskupa Williamsona a všechny nesmyslné a ubohé popírače: „ Kéž by i Vám bylo odpuštěno a vy jste prozřeli!“

Manželé Graumannovi vysekli poklonu našim dětem. „Jsme rádi za setkání s těmito malými svobodomyslnými osobnostmi.“ Můžete být na své děti pyšní, milí rodičové!

Děkujeme všem za hojnou účast, mile nás zaskočila. Omlouváme se za trochu toho nepohodlí, které za to určitě stálo.
Děkujeme Luďkovi Štiplovi ze společnosti Respekt a tolerance za zprostředkování tohoto jedinečného setkání, dále pak průvodcům manželů Graumannových panu Pohankovi a živelné paní tlumočnici Veselé.
Děkujeme také Kamile Hýžové ze ZUŠ Rýmařov, která nám poskytla úžasné výtvarné práce, jež se svými studenty vytvořila loni v létě v Úsově, a které nám příjemně dokreslily prostředí tohoto tématického odpoledne.
V neposlední řadě děkujeme také ZŠ Klopina za poskytnutí prostor.

Za KLOVEL Zdeňka Míčová

Ve fotogalerii je několik snímku z besedy.
(Přímý odkaz na fotky - www.klopinavelebor.c… )


Komentáře

Jana Balcárková

14. dubna 2010, 20:58:17

\\\"Síla lidskosti\\\"

Nějak se nám ta síla vytrácí....., nebo spíš ta lidskost? Zajímavé, že k tomuto článku se ještě nikdo nevyjádřil. Udělám to já, protože mám pocit, že tady je k čemu se vyjadřovat. Každému kdo na této \\\"přednášce\\\" byl, jistě neuniklo, že tam mluvili silně věřící lidé a já ač nejsem ani křtěná a kostel naštívím jedině při svatbě, pohřbu a nebo když se chci podívat, co krásného lidé dokázali vytvořit, jsem rozhodně alespoň na chvíli zapomněla na malicherné starosti a spory. Co malichernost je a co není často dokážeme bohužel posoudit až ve chvílích, kdy je nám nejhůř.
Vyplatilo se přijít, poslouchat a zamyslet se. Poslouchali i děti, chovali se vzorně, slušně, nemají s tím problém a ač se to možná někdy nezdá, umí to, měli zájem a ptali se. Myslím že pan Graumann má málo kdy i tak malé a zvědavé posluchače.
Chtěla bych všem, kteří toto setkání připravili alespoň za sebe poděkovat a kdyby něco, tak příště přidu zas :-)

TOPlist